Týden od 6. do 12. července 2008

ZPŮSOB PAVLOVA

ZVĚSTOVÁNÍ

Biblické texty na tento týden: Sk 11,19–26; 13,16–42;

17,18–34

19  Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom židům.

20  Ale někteří z nich, původem z Kypru a z Kyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům.

21  Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu.

22  Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratří poslali do Antiochie Barnabáše.

23  Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni.

24  Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu.

25  Proto se Barnabáš odebral do Tarsu, aby vyhledal Saula.

26  A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.

---

16  Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: "Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!

17  Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí.

18  Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti,

19  a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu.

20  To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele.

21  Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let.

22  Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: `V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem měl na mysli. On splní vše, co chci.´

23  A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše.

24  Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít.

25  Když Jan končil své poslání, řekl: `Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.´

26  Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy.

27  Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.

28  Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.

29  Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.

30  Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých

31  a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.

32  My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům,

33  splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´

34  To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: `Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.´

35  A pak na jiném místě říká: `Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.´

36  David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach.

37  Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.

38  Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon.

39  Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.

40  Střezte se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích:

41  `Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřte oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.´"

42  Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu.

---

18  Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: "Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?" Druzí říkali: "Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva." Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.

19  Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: "Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš.

20  Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je."

21  Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového.

22  Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.

23  Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: `Neznámému bohu´. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:

24  Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,

25  ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní.

26  On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.

27  Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.

28  `Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme´, jak to říkají i někteří z vašich básníků: `Vždyť jsme jeho děti.´

29  Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.

30  Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.

31  Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

32  Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy."

33  A tak Pavel od nich odešel.

34  Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Základní verš

Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem

jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. (1 K 9,22)

Hlavní myšlenka

Ve snaze přinést světu evangelium nám apoštol Pavel dává příklad. Způsob, jakým představujeme poselství o Bohu, musíme přizpůsobit situaci a kultuře, ve které je přinášíme.

Adventističtí misijní průkopníci brzy zjistili, že přítomnou pravdu potřebují představit

způsobem, který je dané kultuře nejbližší. Církev adventistů sedmého dne podporuje

výzkum misijních metod, které pomáhají přiblížit se k lidem jiných náboženství a kultur.

Dříve než budeme úspěšně komunikovat s jinými lidmi, potřebujeme pochopit jejich

kulturu a způsob myšlení.

V tomto úkolu budeme mluvit o tom, co znamená přizpůsobit způsob zvěstování ?našeho

poselství? lidem, kteří žijí v jiných podmínkách.

Pokud nedotáhneme Boží evangelium, bude nám v tom bránit náš pohled na zásady a náš pohled na lidi.

Budeme sledovat, jakým způsobem přiblížil

Pavel – v otázkách víry zásadový a nekompromisní člověk – poselství o Ježíši konkrétním

posluchačům. Naučíme se od něj, jak lépe oslovit druhé aktuálním poselstvím evangelia.

Přehled týdne: Špión, nebo obrácený křesťan? Výjimečné obdarování Barnabáše.

Každá kultura vyžaduje osobitý přístup

Jak zvěstovat stejné poselství Židům, pohanům, filozofům, prostým

lidem…

Naše taktnost v reakci na bludné učení

Prvořadé poslání každého založeného sboru

 

Neděle 6. července

PAVEL POVZBUZENÝ K MISII

Po Pavlově zkušenosti na cestě do Damašku si někteří apoštolové nebyli jisti, zda se

z něj skutečně stal Ježíšův učedník. (Sk 9,26) Možná měli strach, že byl vyslán jako špión,

aby pronikl do církve a způsobil další problémy. Barnabáš se ho však zastal.

Barnabáš byl „muž dobrý, plný Ducha svatého a víry“ (Sk 11,24). Na začátku Pavlovy

služby mu poskytl neocenitelnou pomoc.

Jaké byly začátky církve v Antiochii? Bylo jejich misijní snažení úspěšné?

Sk 11,19–24

viz výše

Když se představitelé církve v Jeruzalémě doslechli o nové skupině věřících v Antiochii,

jednom ze tří hlavních měst římské říše, hned tam vyslali Barnabáše, velmi váženého

člověka, aby církvi duchovně i organizačně pomohl.

Proč si Barnabáš vybral za svého pomocníka právě Pavla? Sk 11,24–26

viz výše

Kniha Skutků je plná neočekávaných zvratů – pronásledovatel Saul se změní v misionáře

Pavla; Saulos - Paulos, evangelium o spasení se stává dobrou zprávou pro všechny; Pavel slouží sboru,

který nepřímo vznikl v důsledku jeho pronásledování.

Když se církev v Jeruzalémě doslechla o tom, co se děje v Antiochii, vyslala Barnabáše,

aby tam pracoval. A Barnabáš, který věděl o Pavlově povolání, jej přizval ke spolupráci.

Barnabáš a Pavel se věnovali sboru v Antiochii celý rok. Když společenství zesílilo,

rozvinul se mezi nimi duch solidarity, soucitu a služby. Noví následovníci Ježíše Krista

poslali finanční pomoc bratrům a sestrám v Judsku, kteří trpěli v důsledku velkého hladu.

(Sk 11,28–30) Když viděli potřebu spoluvěřících, byli připraveni pomoci.

Jak k nám tento příběh promlouvá? Neměli bychom i my pomáhat jiným, když

jsme byli sami obdarováni?

Pronásledování = cesta šíření křesťanství

Výjimečné obdarování učedníka Barnabáše

Jak si mohou sbory navzájem pomáhat

Služba dary DS.

 

Pondělí 7. července

„VŠEM SE STAL VŠÍM“

Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. (1 K 9,22)

Co má Pavel na mysli, když říká, že všem se stal vším? Můžeme si být jistí, že ať už to znamená

cokoliv, rozhodně tím apoštol neobhajuje kompromisy. Nemluví o tom, že by měnil evangelium,

učení, morálku ?definice moralizmu? nebo jakoukoli pravdu Božího slova. Říká jen, že se tyto skutečnosti snaží

představit přitažlivým a pochopitelným způsobem, jak to jen bylo v jiných kulturách možné.

Říká toto:

19  Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal.

20  Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.

21  Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.

22  Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.

Ti lidé ap. Pavla vnímali, jakoby byl jedním z nich a přitom to nemohlo být herectví. Osobně tomu rozumím tak, že ap. Pavel vnímal a respektoval jejich způsob myšlení, aniž by jej přejímal a aniž by je snižoval.

Pavlův přístup můžeme stručně vyjádřit takto: Aby oslovil různé lidi, použil různé

metody. Například ve snaze oslovit Židy Pavel přišel do města, navštívil synagogu a učil.

(Sk 9,19–22; 13,14–16)

Pavlův způsob zvěstování Židům:

Přečti si Sk 13,16–42. viz výše Kde Pavel začíná a končí svůj krátký přehled biblických

dějin? Na jakou autoritu se odvolává, když chce dokázat, že Ježíš je Mesiáš?

Co nám to říká o Pavlově postoji k židovskému lidu?

Pavlův způsob zvěstování pohanům:

Přečti si Sk 14,8–18. Čím se liší způsob, jakým Pavel promlouvá k pohanům,

kteří neznali Starý zákon a nevěřili v něj, od toho, co řekl Židům?

8  V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil.

9  Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc,

10  řekl mocným hlasem: "Postav se zpříma na nohy!" A on vyskočil a chodil.

11  Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: "To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!"

12  Barnabášovi začali říkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil.

13  Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat.

14  Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi

15  a volali: "Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.

16  Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,

17  avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí."

18  Takovou řečí se jim jen s námahou podařilo zadržet zástupy, aby jim nezačaly obětovat.

Pavel se v druhém případě vůbec neodvolává na Písmo jako autoritu (ve verši 15

naráží na Starý zákon, ale takovým způsobem, jako by citoval básníka, ne autoritu). Spíše

se odvolává na důkazy, které nám o Bohu Stvořiteli poskytuje příroda. Připomíná také

zbytečnost uctívání model.

Pozor na slovo “důkazy“ ohledně přírody, ap. Pavel spíš poukazuje na živého, mocného a dobrého Boha.

Jak daleko bychom měli jít v naší snaze a ochotě oslovit lidi v jejich vlastní

kultuře? Jak se vyhnout nebezpečí, že zajdeme příliš daleko a ve snaze šířit

pravdu se přikloníme ke kompromisům?

Každá kultura si vyžaduje osobitý přístup při zvěstování evangelia

Pavel při evangelizaci vždy navazuje na hodnoty dané kultury

Jak přizpůsobit metodu evangelizace kultuře, ale nedělat kompromisy?

V oblasti kompromisů je i oblast šedivá.

Obava z kompromisů může být opodstatněná, ale nachází se na cestě, není to konečná...

Záleží také o co nám jde. Jestli máme strach, abychom při “evangelizaci“ neudělali “kompromisy“, tak to na nás bude vidět – strach o znesvěcení, zaměřený na jednání a to by chtělo přehodnotit.

Respektovat a být respektován.

 

Úterý 8. července

ZVĚSTOVAT FILOZOFŮM

O jednom z Pavlových nejznámějších misijních snažení se dovídáme ze zprávy

o událostech v Aténách. Bylo to město filozofů: žili zde největší světoví filozofové starověku

– Sokrates, Platón a Aristoteles. Je zvláštní, že i přes rozvoj filozofie a odvolávání

se na rozum a logiku bylo město zahlceno modlářstvím. (Sk 17,16) To nám ukazuje, že

ani filozofie nedává v konečném důsledku odpovědi na všechny lidské potřeby.

Jaký přístup Pavel zvolil, aby oslovil aténské filozofy? Co vůbec nepoužívá?

Bylo jeho úsilí úspěšné? Sk 17,18–34

viz výše

Epikurejci učili, že člověk je šťastný, když žije dobrým životem a v skromné míře si

dopřává požitek. Naopak stoikové naléhali na lidi, aby se spokojili s tím, co mají. Stoikové

i epikurejci poslouchali Pavla na tržišti. Pak se s ním začali dohadovat a nazvali ho

„nedovzdělancem“ (Sk 17,18).

Přestože se mu vysmívali, pozvali ho na Aeropág a umožnili mu tím, aby promluvil

k občanům Atén. Na tomto místě se setkávali filozofové, aby posuzovali nová učení a diskutovali

spolu. Ve své promluvě Pavel přizpůsobuje své poselství pohanským posluchačům

tím, že jej uvádí do souvislosti s jejich kulturou. (v. 22–25) Odvolává se na oltář, který

postavili neznámému bohu, a ztotožňuje jej s Bohem Stvořitelem.

Ani jednou se Pavel neodvolával na Písmo, jak by to udělal v případě, kdyby jeho posluchači

byli Židé. Opět poukazuje na svět přírody, který posluchači dobře znají, a spojuje

jej s nadpřirozenem. Přestože nepoužil Písmo, jeho poselství bylo poselstvím o Bohu.

Podobně jako pohanům v Lystře, jenže se “vzdělanými filozofy“ se o Bohu nemluví lehce, možná je v tom právě láska k moudrosti a následná pýcha z poznání.

Mluví příroda o Bohu? Je možné lépe poznat Stvořitele prostřednictvím přírody?

Pavlovo zvěstování v kolébce filozofie

Umění misionáře hovořit řečí, které posluchač rozumí

Pavlova argumentace je založená na hodnotách, které posluchači uznávají

 

Středa 9. července

POSELSTVÍ NA AEROPÁGU

Znovu si přečti Sk 17,18–34. Kde se nacházejí zmínky o základních biblických

pravdách – stvoření, vykoupení a soudu? Do jaké míry se Pavlovo kázání

podobá našemu poselství při evangelizaci?

Pavel nejen že dobře znal pohanskou literaturu, dokonce z ní některé části zpaměti

citoval. Například výrok „v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (v. 28) je citátem básníka

z Kréty. Použil i výrok, který řekl Kleantes (pohanský stoický filozof), když se v básni

vyznává ze své lásky k bohu Diovi slovy: „Vždyť jsme jeho děti.“ (v. 28) Pavel bere něco

z jejich kultury a tím vytváří most k pravdě, kterou jim chce zvěstovat.

„Pavel napřáhl ruku směrem k chrámu přeplněnému modlami,“ píše Ellen Whiteová.

„Ti nejrozumnější z jeho posluchačů byli jeho argumentací ohromeni. Vyšlo najevo, že

zná jejich umělecká díla, literaturu i náboženství.“ (PNL 137; AA 237)

Potom dodává: „V apoštolových slovech je obsaženo mnoho vzácných ponaučení pro

církev. … Kdyby byl jeho proslov přímým útokem na jejich bohy a významné představitele

města, hrozilo by mu nebezpečí, že ho potká stejný osud jako Sokrata. Namísto toho však

s ohleduplností, která vyvěrala z Boží lásky, obezřetně obrátil jejich pozornost od pohanských

božstev a představil jim pravého Boha, kterého neznali.“ (PNL 139.140; AA 241)

Pavel pochopil, že pokud chceme lidi vést, musíme se s nimi nejprve setkat tam, kde

jsou. To znamená zaměřit se na jejich potřeby a jejich zájmy – a potom své poselství zformulovat

tak, aby na to navazovalo. To ovšem neznamená, že je oslabíme. Jde jen o postup

v komunikaci: mluvit s lidmi slovy a jazykem, kterému mohou porozumět.

Lidé se budou bránit, když se jim jejich náboženství bude brát nebo i jen srážet. Představením mocného a milujícího Boha někteří postupně sami opustí své náboženství...

Co vyvolalo mezi Pavlovými posluchači v Aténách největší nesouhlas? Proč?

Co bychom se z toho měli naučit? Má snaha vysvětlit logicky všechno, čemu

věříme, své hranice?

Misionář by měl dobře znát kulturu a hodnoty svých posluchačů

Taktnost ve vyjádření k pohanství, se kterým nemůžeme souhlasit

I logika má své hranice – kdo nechce rozumět, nepomohou mu žádné argumenty

I kdyby odmítla většina, vždy je někdo, koho poselství osloví!

 

Čtvrtek 10. července

PAVLOVA METODA

ZAKLÁDÁNÍ SBORŮ

Přečti si Ř 15,18–23. Jak mohl Pavel tvrdit, že „celý okruh od Jeruzaléma až

po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem“ (v. 19), když se větší část populace

v této oblasti zjevně nestala křesťany? Jak máme posuzovat úspěšnost evangelizace?

18  Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,

19  v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.

20  Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,

21  ale jak je psáno: `Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.´

22  To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.

23  Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,

Pavel se rozhodl zakládat nové sbory ve strategických městech v celé oblasti. Vybíral si místa,

která tvořila velké dopravní křižovatky – ať už to byly římské cesty nebo přístavní města – a která

byla významnými obchodními nebo administrativními centry. Takovýmto způsobem zřídil

„majáky“ po celé oblasti. Jeho plánem bylo, aby tyto nové skupiny věřících rozšířily dobrou

zprávu do okolí svých měst. I když Pavel svoji misijní práci na určitém místě ukončil a cestoval

dále, pro nové věřící úloha oslovit další zrovna začala.

Na své druhé misijní cestě Pavel založil křesťanský sbor v Tesalonice, největším městě Makedonie.

Pomáhali mu Timoteus a Silas. Tesalonika ležela na křižovatce dvou významných římských

hlavních cest a byla velkým přístavním městem pro celou oblast. Skupinka upřímně věřících,

založená v tomto městě, se stala centrem, z kterého mohly vyrůst další sbory v okolí.

Z Písma se dovídáme, že se tak opravdu stalo. „Tak jste se stali příkladem všem věřícím

v Makedonii a v Acháji. Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale

o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.“ (1 Te 1,7.8)

Toto společenství bylo vzorem pro další sbory. Je zajímavé, že řecký výraz pro církev

(ekklésia) nebyl speciálně křesťanským slovem. Používal se pro jakékoliv shromáždění lidí

na různém místě. Křesťanská „ekklésia“ však byla povolána ke konkrétnímu účelu – nejen se

navzájem setkávat při bohoslužbách, ale dobrou zprávou oslovit i společnost, ve které žili.

Církev neexistuje jen proto, aby se starala o vlastní členy. Jaký je tvůj názor?

Člověk v církvi by si měl být vědom toho, že on i ti kolem něho jsou ospravedlněnými hříšníky. Znáte smýšlení lidí v AA?

Jsi členem církve jen proto, aby někdo naplnil tvé potřeby, nebo chceš víc

dávat než přijímat?

Když je potřeba – dávat.

Když potřebuji – přijímat.

Nové sbory na strategických místech – tam, kde je možné oslovit mnoho lidí

Pavel se nepovažoval za génia, který všechno udělá sám!

Poslání kazatele – každého člena sboru zapojit do misie a služby

Prvořadé poslání sboru – šířit evangelium! Definice evangelia.

 

Pátek 11. července

DOPORUČENÉ STUDIUM

„Pavel obměňoval způsob práce. Zvěstování poselství přizpůsoboval okolnostem,

ve kterých se nacházel.“ (GW 118)

„Jsou i takoví lidé, které pravda nepřesvědčí, i kdybyste ji představili sebelepším způsobem.

Boží pracovník by i přesto měl pozorně zvolit tu nejlepší metodu, aby v myslích

svých posluchačů nedal podnět ke vzniku různých předsudků nebo bojechtivých nálad.“

(E. G. Whiteová v RaH 25. listopadu 1890)

„Boží pracovníci nemají být zastáncem jedné myšlenky, lidmi, kteří by stereotypně vykonávali

svoji práci, neschopní si uvědomit, že svůj způsob zvěstování pravdy musí přizpůsobit

tomu, mezi jakými lidmi pracují a v jaké situaci se tito lidé nacházejí.“ (GW 119)

„Kdo prokazuje radostnou a trpělivou laskavost a křesťanskou zdvořilost, získá si srdce

lidí, potlačí jejich předsudky a bude se snažit učit je pravdě bez toho, aby v nich podněcoval

bojové nálady. To všechno dělá proto, že miluje lidi a touží je přivést ke Kristu, aby mohli

být zachráněni.“ (E. G. Whiteová, Sketches From the Life of Paul, 162)

Otázky k přemýšlení

1. Jak bys co nejlepším způsobem představil to, čemu jako adventisté věříme,

vysokoškolskému studentovi, který tvrdí, že je nevěřící

člověku jiného (nekřesťanského) náboženství

křesťanovi jiného vyznání

jinému adventistovi

někomu, kdo je vůči víře a Pánu Bohu úplně lhostejný

2. Naše přístupy k zvěstování poselství o milosti mohou být různé. Co bychom

však měli mít společné? Co by vždy mělo být v popředí našeho poselství

bez ohledu na okolnosti?

Jaká je skutečnost?

3. Do jaké míry je tvůj sbor zaměřený na misii? Jak bys mohl pomoci tomu,

aby se sbor více soustředil na oslovování jiných lidí?

Shrnutí

Komunikace neprobíhá, pokud posluchač není schopen pochopit, co mu říkáme. Pavel

nám je příkladem, že naše poselství musíme vyjádřit tak, aby mu lidé rozuměli.

V misii je potřebné rozumět záchraně milostí skrze víru. To nám pak u druhých bude stačit a to ostatní budeme předkládat třeba jako dobré a ne jako nutné. Pak se nám bude s lidmi lehčeji komunikovat a snáze se naučíme "jejich řeči".

Jednání s lidmi je individuální.

 

zpět škola                  zpět nahoru