KNIHOVNA
Vstup do:

*29.*
Setkání s dalším invazním živočichem

Toto slunéčko nemá český druhový název, odborně se jmenuje Harmonia axyridis a není původem v naší republice. Pochází z Asie a protože je dost dravé, larvy i dospělci, dravější než jiné druhy slunéček, dovezli si jej farmáři do západní Evropy, aby jim likvidovalo mšice. Úspěch naplnil očekávání, jenže postupně toto slunéčko začalo likvidovat i larvy jiných druhů slunéček a poté i víno. Šířením se toto slunéčko původem z východu i k nám dostalo ze západu. První výskyt byl zaznamenán r. 2006 a protože se šíří rychle, můžeme se s ním v naší přírodě setkat. Tyto fotky jsem pořídil v červnu 2008. Nejprve jsem nevěděl o co se jedná a až pomocí netu jsem došel k tomuto překvapení :-) Zajímavostí je, že dospělci mohou být různě zbarveni a také se dají na první pohled zaměnit s naším slunéčkem velkým. Fotky jsou tady tři - larva, kukla a dospělec.


*28.*
Lov běžníka na včelu

I když ve fotogalerii je několik fotek běžníků a někdy i s uloveným hmyzem, dávám sem ještě několik fotek dalších. Před několika dny jsem viděl běžníka hned po chytnutí včely. Trochu mě překvapil způsob lovu, protože jsem se domníval, že tento pavouk prostě chytne kořist na květu předními nohami. Možná to tak je u drobného hmyzu - nevím, ale při lovu hmyzu většího to probíhalo jinak. Běžník zaútočil na včelu, ta v nebezpečí chtěla ihned odlétnout a odstartovala i s pavoukem na sobě. Ten však byl jištěn vypouštějícím vláknem a tak zůstali viset asi 20 cm pod květem rostliny. Včela nemohla nic dělat, útok tento pavouk provádí shora. Po několika minutách jed pavouka vykonal své a teprve pak se pavouk i se svojí kořistí po pavučinovém vláknu vyšplhal zpět do květu rostliny. Na fotkách je vidět průběh lovu. Je tam popsáno i několik zajímavostí.


*27.*
Hlednání hmyzožravé - masožravé rostliny

Splnilo se mi jedno z mých přání, vidět a fotit rosnatku. Již dříve jsem ji zkoušel hledat na různých lokalitách, posledně ji minul snad o deset metrů :-) a pak se ke mně dostaly informace s přesností na metr... A tak o pár dnů později jsem vzal foťák a s dětskou radostí se vypravil skoro na jisto.
Rosnatka okrouhlolistá - Drosera rotundifolia je malá, nenápadná rostlina vyskytující se na mokřadech a rašeliništích. Její listy na dlouhém řapíku mají velikost max. 1,5 cm a tvoří přízemní růžici. Mají tzv. tentakule - červené stopkaté žlázky na jejichž konci je kapička lepu, která se leskne jako rosa (odtud asi název). Lep obsahuje enzym štěpící bílkoviny, kterým je drobný chycený hmyz tráven. Květenství je na vyšším stonku také drobné. Na několika fotkách je ještě před rozkvetením. Patří mezi chráněný a silně ohrožený druh. Ještě mezi vzácnější a ohroženější patří s protáhlými listy r. anglická a listy jí podobná r. prostřední.


*26.*
U rybníčku

Od kámoše mi přišel vzkaz - vem foťák a zajdi do lomu k rybníčku, je tam spousty žab, čolků, atd. a tak uplynulo jen několik dnů a do těch míst jsem se vypravil. Přiblížit k žabám jsem se ani nemusel moc snažit, mnoho z nich bylo zvědavých na nového "vetřelce" a tak sami připlavaly. Horší to už bylo s čolky a ostatními živočichy vodního světa. Byl tam docela příjemný koncert a zpátky jsem nijak nepospíchal. Tady je výběr asi těch nejzajímavějších fotek. Nedalo mi to a po návratu jsem zalistoval v knihách, abych zjistil zajímavosti ze života žab, především ropuch...
I když se jim často říká "šeredné žáby", jejich užitečnost je veliká. Více jsou aktivní v noci. Loví červy, hmyz, svinky, plže, apod.; jejich lov má dvě fáze - 1. žába sleduje kořist, 2. kořist je v tlamě žáby, to co se odehraje mezi tím (vymrštění jazyka) je nepostřehnutelné. Lze je nalézt od nížin až do hor, skoro všude, často blízko vlhkého prostředí. K vodám se stahují pouze na jaře za účelem rozmnožování a vždy najdou tu svoji louži, přesto že mohou být vzdáleny i několik kilometrů - doposud se neví jakým způsobem se orientují, ví se jen, že to nemůže být ani zrakem ani čichem. Vajíčka kladou v rosolovitých provazcích v počtu i 5000 ks a více. Když se z pulců vyvinou dospělci, přesunou se také na souš. Ropuchy se dožívají stáří i přes 30 let.


*25.*
Sluneční soustava

Přišel mi mailem obrázek, kde jsou srovnány velikosti slunce a planet v naší sluneční soustavě. Stojí zato porovnat i vzdálenosti mezi jednotlivými objekty abychom viděli, že velikost a prostor vesmíru lze někdy těžko domýšlet a že v prázdném prostoru je sem tam nějaká hvězda i když jich vidíme na obloze spousty.
Naši sluneční soustavu si zmenšíme a na cestu se vydáme od slunce k jednotlivým planetám za předpokladu, že se nyní ocitly v jedné přímce...
...stojíme u slunce a díváme se na velikou ohnivou kouli jejíž průměr je skoro 11 metrů. To by mohla být výška nějakého patrového domu. Půjdeme k první planetě, kterou je Merkur. Budeme muset ujít prázdnem asi 450 metrů a pak uvidíme jak se vznáší v prostoru malý míček veliký necelé 4 centimetry. Vešel by se nám do dlaně a kolem je zase prázdno. Pokračujeme dál k Venuši, tu objevíme po necelých 400 metrech a je větší - přes 9 centimetrů. I tak by se do dlaně také vešla. Teď už nás čeká Země, tak kdepak ji máme..., dál stále správným směrem a objevíme ji po dalších 330 metrech, je veliká 10 centimetrů, takové velké jablko. A hele - o 3 metry vedle je nějaká necelé 3 centimetry veliká kulička, no to je Měsíc. Už jsme ušli přes kilometr a zatím jen čtyři objekty do deseti centimetrů, že by tu nic jiného nebylo? Dalších 600 metrů a kulička veliká ani ne 5,5 centimetru, tak to je Mars. No aspoň má dva měsíce, ale skoro nejsou vidět - 0,2 milimetru a druhý je ještě menší. Dál nás čeká největší planeta - Jupiter, to si však budeme muset víc popojít - přes 4 kilometry, ovšem jeho velikost má průměrem více než 1 metr. No konečně se dá na něco koukat. A jsou tu i měsíce, však do velikosti 5 centimetrů se dají spočítat na prstech jedné ruky a zbytek je prach. Mohla by tu být aspoň ještě jedna taková koule..., ušli jsme dalších víc jak 5 kilometrů a je tady, sice o trochu menší - necelý 1 metr. Prstenec okolo ní - Saturn. Možná tu bude někde další, držíme stále správný směr a dlouho nic, po více než 11 kilometrech přicházíme ke kouli a nemá ani 0,5 metru a ještě se divně kutálí, je to Uran. Při této četnosti se nám už nechce ani dál, čeká nás dalších nyní skoro 13 kilometrů prázdnem a pak necelých 40 centimetrů veliký Neptun. Chvíli tu pobudeme když jsme tak dlouho nic neviděli a ještě bychom měli dojít k poslední planetě, kterou je Pluto. Její objevení nebude tak jednoduché - po 11 kilometrech chůze prázdnem budeme hledat objekt veliký necelých 2,5 centimetru jak se vznáší v prostoru. Když jsme jej konečně našli, vidíme, že o 15 centimetrů vedle je ještě něco menšího, okolo 1 centimetru. Je to Charon a tvoří s Plutem "dvojplanetu". Otáčíme se zpět ke Slunci a zjišťujeme, že vzdálenost k němu je více než 46 kilometrů a přesto svojí gravitací drží i tyto dva malé "spolupoutníky". No a to je vše, ještě sem tam nějaká kometa jako zrnko prachu a dalšího trochu prachu co by pásmo asteroidů, které jsme kdesi potkali asi 3 kilometry od slunce a nijak jsme se tomu nevěnovali. To je celá naše sluneční soustava. Že bychom se vydali na průzkum k další hvězdě? Půjdeme pěšky, nebo vezmeme auto? Nejlepší by bylo letadlo, nejbližší hvězda je daleko 300 000 kilometrů a pak teprve bychom viděli další ohnivou kouli, možná větší než patrový barák...
...to jsme se pohybovali v měřítku 1:127560000
Pro přehled se podívejte do tabulky.



V knihovně 1
24.Světlušky - podruhé
23.Střevlík
22.Dlouhá tykadla
21.Trochu fyziky
20.Jarní rostliny
19."Pod pokličkou"
18.Orion
17.Podzimní toulky
        
16.Měsíc
15.Křídlatka
14.Houby
13.Pestřenky
12.Klíněnka
11.Měsíček lékařský
10.Petúnie
 9.Svižník
        
 8.Pampeliška
 7.Podběl
 6.Ruměnice
 5.Jak vznikl člověk
 4.Netýkavky
 3.Perseidy
 2.Světlušky
 1.Kopřiva