knihovna - duchovní

SMLOUVY V BIBLI - NĚKOLIK NEÚPLNÝCH POSTŘEHŮ…

(jedná se o reakci na sepsání k tématu 6.-12.12.2015)

Odpověď

Genesis 3

·                    Je zřejmé, že v příběhu pádu do hříchu a naděje se slovo smlouva nevyskytuje. Přesto se domnívám, že tento text je základe pro chápání pokračování biblického příběhu a role smluv. Ukazuje totiž na problém, který bude Bůh dále řešit.

·                    Hřích jednoznačně zasáhne tři oblasti lidského života: jeho vztah k Bohu (↑), k druhým lidem (→) i k zemi (↓). Bůh následně dává slib řešení: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Gn 3,15)

·                    Není to tedy "smlouva" v pravém slova smyslu - je to jednostranné prohlášení adresované satanovi, ale zároveň i zaslíbení pro lidi. Následné Boží jednání (a s ním spojené smlouvy) budou ukazovat na to, jak Bůh realizuje tento svůj dobrovolný "závazek".

Pokud se v textu slovo „smlouva“ nevyskytuje, pak bychom se jím neměli ohledně smlouvy zabývat, přestože autor se domnívá, že text je základem pro chápání ... role smluv. Tento způsob uvažování nás může později přivést k nedotaženým či chybným závěrům. Dělá to i církev, úkol - slovní spojení „smlouva milosti“ předurčuje, jakým způsobem se na smlouvu či smlouvy dívat. Je to předporozumění ve kterém těžko budeme nacházet rozdíl mezi tzv. starou a novou smlouvou.

 

Genesis 6: Smlouva s Noemem (před potopou)

·                    Téma je Boží soud nad hříšníky a smlouva o záchraně (Gn 17-20). Navazuje na problém z Gn 3 (hřích odvedl lidi o Boha, zničil jejich vztahy a teď ničí celou zemi). Spravedlivý Bůh musí být soudcem, ale aktivně, ze své strany, nabízí záchranu. A dokonce se k ní (nikým nenucen) zavazuje "smlouvou".

·                    Smlouva je uzavřena s Noem, ale zahrnuje i zvířata (v. 19.20)

·                    Podstata záchrany a smlouvy o ní je vyjádřena ve v. 8: "Noe našel u Hospodina milost."

·                    Ze strany Noeho je zdůrazněn jeho vztah k Bohu: "Noe chodil s Bohem" (v. 9). Právě na základě tohoto blízkého vztahu je označen jako "spravedlivý a bezúhonný" (v. 9), ale tato jeho spravedlnost není zásluhou, kterou by si vydobyl záchranu.

Smlouva před potopou Gn 6,18 - první výskyt slova smlouva.

Smlouva po potopě Gn 9,8-17

 

Smlouva s Abrahamem (Gn 12 + 15 + 17)

·                    I smlouva s Abrahamem navazuje na Boží plán záchrany. Těžko lze říci, že jde jen o slib nového domova pro konkrétní rodinu. Boží zaslíbení (požehnám ti, učiním tě národem a dám ti zemi) přesně odpovídá tomu, co hřích hned na počátku zničil. Jde tu o obnovu vztahu (víry) s Bohem, lidmi i zemí (= téma spásy).

·                    Součástí smlouvy je i úkol, který z této smlouvy plyne: přinést Boží požehnání (otázka spásy) i ostatním národům. To je smysl vyvolení.

·                    Nový zákon (listy Římanům, Galatským) systematicky připomínají, že i tato smlouva stála na vztahu víry, ne na skutcích poslušnosti (Ř 4,1-5; Ga 3,6.7)! Abrahamovy skutky poslušnosti byly jen projevem jeho víry, odpovědí na dar milosti (Jk 2,21-23).

Při čtení Gn 12 + 15 + 17 o dání země je vždy řeč o konkrétní zemi (od řeky Egyptské po řeku Eufrat) a vejdou do ní potomci Abrahama, čtvrté pokolení, po čtyřista letech otroctví.

Ohledně požehnání upřesňuje ap. Pavel v Ga 3,14 To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

Ve svém spise nikde neuvádím u Abrahama skutky poslušnosti a texty v listech Římanům a Galatským popisuji principem stejně jako autor.

Kopie:

Ap. Pavel v Ga 3,6-9 (6-18) + Ř 4,1-22 použil tuto událost a ukázal na víru - uvěření Hospodinu, tomu co řekl, jeho slovu:

Gn 15,6 Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Ga 3,6 Pohleďte na Abrahama: `uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´

Ř 4,3 Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´

Ř 4,9b Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´

 

Pokud autor v událostech o Abrahamovi vidí obnovu vztahu víry s Bohem, lidmi i zemí, je to jeho pohled, který respektuji, zatím jsem k tomuto závěru nedošel.

 

Smlouva na Sinaji (Ex 19-20)

·                    Tato smlouva je součástí smlouvy s Abrahamem (stojící na milosti a víře), protože na ni výslovně navazuje: "Jejich volání o pomoc kvůli té otročině vystoupilo k Bohu. Bůh uslyšel jejich sténání a připomenul si svou smlouvu s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem a Bůh pohleděl na syny Izraelovy a Bůh se jich ujal." (Ex 2,23-25; podobně i Ex 6,4.5).

·                    Zkušenost vysvobození (exodu), které je dále v Bibli obrazem spasení, je výslovně postavena na Boží milosti, i když samotné slovo zde nezazní. Základem velikonoční záchrany prvorozených nebyla poslušnost (vlastní skutky), ale oběť beránka (Ex 12).

·                    Smlouva uzavřená na Sinaji na zkušenost exodu (a tudíž na smlouvu s Abrahamem) jasně navazuje. To potvrzuje i chronologie událostí:

o  Připomenutí toho, co už Bůh vykonal - záchrana na základě Boží milosti (Ex 19,4)

o  Důsledek záchrany: poslouchat a dodržovat smlouvu (v. 5)

o  Důsledek: "zvláštní lid", což navazuje na smlouvu s Abrahamem o tom, aby jako lid plnili poslání přinášet požehnání ostatním (v. 5)

o  Desatero (Ex 20) opět formuluje základ a východisko smlouvy: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví." (Ex 20,2)

·                    Sinajská smlouva nemůže být chápána tak, že poslušnost přináší spasení. Celá stojí na Božím skutku záchrany z milosti (exodus), a lid je povolán k tomu, aby toto nesl dále. Poslušnost je zde opět odpovědí na Boží milost, projeve setrvávání ve vztahu důvěry k Hospodinu.

Text o smlouvě v Ex 2,23-25 a Ex6,4-5 je připomenutí smlouvy o zemi z Gn 15,16.18, nic víc.

Smlouva na Sínaji není stejná jako smlouva s Abrahamem. Dt 5,3 Tuto smlouvu Hospodin neuzavřel s našimi otci, ale s námi, kteří tu dnes jsme, s námi všemi, kteří žijeme. B21 (ČEP chybně vkládá slovo „jen“.)

Jistě že vysvobození z Egypta je z Boží milosti, nepíšu nikde, že poslušnost přináší spasení. Pokud autor vnímá smlouvy jen jako záchranu - spasení, tak těžko o tom dál povídat.

Ex 19,4-8 Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele." Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: "Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu.

 

Obsahem smlouvy jsou i Hospodinova slova a právní ustanovení (chcete-li zákon) Ex 24,3-8. Také nová smlouva se netýká jen záchrany, ale i zákona Jr 31,33.

V poznámkách k úkolu jsem to ovšem napsal zkráceně a chybně.

 

"Nová smlouva" v Kristu podle listu Efezským

·                    Zásadní myšlenkou tohoto listu je zdůraznění toho, co pro nás Kristus udělal, a zásadní význam jeho milosti: "Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (Ef 2,8.9)

·                    Druhá kapitola ukazuje nádherné propojení "staré" a "nové" smlouvy

o        V době před Kristem ti, kteří byli neobřezanými pohany (v. 11), nebyli součástí společenství Izraele, tedy vyvoleného lidu, a tudíž byli "bez účasti na smlouvách Božího lidu" (v. 12). Jde o onu "první" smlouvu, která se na pohany nevztahovala, ani zaslíbení v ní obsažená.  

o        V Kristu ale došlo k významnému posunu, který spojil obřezané i neobřezané, lidi "staré" i "nové" smlouvy (v. 13-18), v nové jednotě. Ti, kteří přijali Krista (a tedy jeho smlouvu), už nejsou ve vztahu k "Božímu lidu" (Izraeli) cizinci, ale doslova jejich "spoluobčany" (v. 19: sympolitoi), a logicky se nyní zaslíbení daná Abrahamovi a jeho potomkům (tedy zaslíbení "staré smlouvy") vztahují v Kristu i na ně! Vzniká tak nová stavba spojující geniálně staré i nové (v. 20-22).

o        Stará a nová smlouva tedy nemohou být ve vzájemném rozporu a protikladu, ale naopak se úžasně doplňují. Podle listů Efezským se zdá, že nová smlouva tu starou "rozšiřuje", posunuje kvalitativně výše, ale v žádném případě nepopírá.

Slovo smlouva je jen ve v. 12 kde pohané byli bez účasti na smlouvách Božího lidu. Věta autora ...zaslíbení staré smlouvy vztahují v Kristu... je mylná. V Kristu je jen nová smlouva, tedy: původně - stará smlouva Židé, bez smlouvy pohané; nyní - nová smlouva Židé v Kristu a Řekové (z pohanů) v Kristu („pohané“ jsou „vyznavači jiných bohů“). Tím stará smlouva pro Židy v Kristu končí. V listu Efezským toto přímo není, ale ap. Pavel coby žid o tom píše v 2 K 3,4-11

4 Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.

5 Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,

6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.

7 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -

8 oč slavnější bude služba Ducha!

9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!

10 Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!

11 Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!

 

"Nová smlouva" podle listu Galatským

·      Toto téma řeší především třetí kapitola. Znovu připomíná, že smlouva s Abrahamem stála na víře, ne na poslušných skutcích (v. 6 a 7). Což platilo pro něj, i pro nás dnes. Totéž bylo poslání vyvoleného lidu: zvěstovat i jiný národům, že i oni (pohané) budou ospravedlněni na základě víry (v. 8 a 9).

·      Je, a už tehdy bylo zřejmé, že "poslušnost zákona" není a nikdy nebylo cestou k záchraně, protože už ve staré smlouvě platilo, že "spravedlivý bude živ z víry" (v. 10.11).

·      Boží zákon ukazuje na lidskou neschopnost dosáhnout dokonalého života. Sám o sobě ukazuje naši hříšnost, která by měla vést k odsouzení (v. 12). Proto vždy ukazoval na potřebu Spasitele a milosti.

·      Pavel jasně říká, že vydání zákona na Sinaji nijak neruší to, co Bůh slíbil Abrahamovi o 400 let dříve (v. 17nn). Jde totiž o součást jedné smlouvy, jednoho Božího plánu.

·      Zákon je pozitivní součástí smlouvy milosti, jen je třeba správně chápat jeho roli (v. 21). Poslušnost tohoto neměla být cestou ke spasení, ale reakcí na spasení.

Ga 3 je o víře Abrahama a o skutcích zákona, popisuji v sepsání tématu k .

Ga 4,22-31 je příklad, že jsou dvě smlouvy (jedna je z hory Sínaj a rodí děti do otroctví...).

 

 

"Nová smlouva" v listu Židům 7-10

·                    Klíčový termín listu Židům je adjektivum "LEPŠÍ". V kontextu listu ale není jeho protikladem "HORŠÍ" (v negativním smyslu), ale "DOBRÉ".

·                    V tomto duchu se zde objevuje řada srovnání:

o  Boží poslové: proroci = velmi dobří, Ježíš = ještě lepší

o  Nebeští poslové: andělé = velmi dobří, Ježíš = ještě lepší

o  Vůdcové lidu: Mojžíš, Jozue = velmi dobří, Ježíš = ještě lepší

·                    Jde o to, že to, co Bůh dělal v období před příchodem Krista, bylo velmi dobré, ale v Ježíši se věci kvalitativně posunují (nepopírají!) do podoby ještě kvalitnější.

·                    Stejně je hodnocen i bohoslužebný systém. SZ systém stál na třech pilířích: oběť, kněz, chrám. To vše bylo velmi dobré, skvělá součást Božího plánu. V Kristu je to ještě lepší. Nejde o odmítnutí a popření toho, co bylo, ale o "vylepšení": Kristus je LEPŠÍ oběť, LEPŠÍ kněz, a nebe je LEPŠÍM chrámem. V principu stále platí ustanovení o oběti, knězi i chrámu, ale má už LEPŠÍ podobu. To znamená, že nová smlouva prohlubuje tu starší.

·                    Stará smlouva byla "nedostatečná" v tom, že byla zatím jen "náznakem", či "předchutí té druhé. Oběť zvířete sama o sobě nezachraňovala, ale oběť Ježíše ano. Pozemský kněz byl nedokonalý, ten nebeský je dokonalý. Není to ale rozpor. Obě v podstatě mají stejné poselství. Obě lidem zvěstují spasení z pouhé milosti.

·                    Žd 8,9 zajímavě vyjadřuje, proč byla potřebná k původní smlouvě ještě druhá: "Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin."

V listu Židům je více než 10x ukázáno, že Ježíš je lepší...

Stará smlouva končí:

Žd 8

6 Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.

7 Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.

8 Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: `Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou,

9 ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin.

10 A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.

11 Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: `Poznej Pána´, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.

12 Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.´

13 Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.

 

Shrnutí

Všemi těmi body jsem chtěl vysvětlit své osobní přesvědčení, že v celých dějinách lidstva má Bůh jediný plán, a to plán záchrany jeho dětí. Jednotlivá období dějin nejsou pro mě izolovanými celky, ale jednotlivými kapitolami jeho plánu. Stejně tak vnímám i jednotlivé "smlouvy" jako dílčí kroky v realizaci záchrany. Jsem přesvědčen, že Bible spolehlivě ukazuje, že Bohu šlo vždy o totéž, spasení nabízel vždy jako dar, z pouhé milosti, stojící na obnoveném vztahu víry. Poslušnost byla pak vždy odpovědí na tuto milost a vyjádřením lidské ochoty zůstat v tomto smluvním vztahu.

Na základě studia Bible si nedokážu představit, že by Bůh v určitém období podmínil spásu poslušností, a poté by zcela změnil pravidla a podmínky záchrany na pouhou víru. Proč by "opravoval" něco, co sám vytvořil? Vždyť to byl on, kdo přišel s "první" smlouvou, kdo je dárcem zákona. Jen těžko přijmeme obraz "schizofrenního" Boha, který po celá staletí něco buduje, a poté usoudí, že to bylo špatně, a dokonce proti svému původnímu plánu bojuje. To už bychom se blížili Markionovu pojetí, že Bůh SZ (Bůh poslušnosti a soudu) je zcela jiný než Bůh NZ (Bůh milosti a lásky), což bylo už před staletími jasně odmítnuto.

 

Rozdíly mezi starou a novou smlouvou:

 

dána Izraelcům (národu)

dána Židům v Kristu a Řekům v Kristu

vysvobození z Egypta (z milosti)

vysvobození z hříchu (z milosti)

desky smlouvy, kniha smlouvy

kalich nové smlouvy

přikázání

nové přikázání

litera zákona

Duch Boží a lidská srdce

život v poslušnosti

život v Duchu

do otroctví

do svobody

sláva pomíjí

sláva zůstává

? obřízka (vstup)

? křest (vstup)

? sobota (znamení); pamatuj na den sobotní...

? večeře Páně (znamení); to čiňte na mou památku...

 

...rozdílů se dá najít víc...

 

Způsob uzavření staré smlouvy a nové smlouvy je velmi podobný.